Příběh lídryně Ivy Horké

O mně

• Ing. Bc. Iva Horká

• Narodila jsem se 28. 10. 1962 ve Velkém Meziříčí, kde stále žiji.

• Mám dva dospělé syny, přičemž starší se podílí na vydávání nezávislého regionálního média Medřičské listy.

• Jsem matka, novinářka, rozhlasová moderátorka, živnostnice.

• Hrdá rodačka z Velkého Meziříčí, která se téměř 30 let věnuje žurnalistice zejména na Vysočině.

​

Vzdělání

• Masarykova univerzita Brno, Filozofická fakulta, Obecná teorie a dějiny umění a kultury, obor Sdružená uměnovědná studia, získán titul Bc., rok ukončení 2015.

• Univerzita Karlova v Praze, Fakulta pedagogická, doplňující pedagogické studium – učitelství na středních odborných školách, rok ukončení 2002.

• Mendelova univerzita Brno (dříve Vysoká škola zemědělská Brno), Fakulta provozně-ekonomická, získán titul Ing., rok ukončení 1989.

• Střední zemědělská technická škola v Třebíči, obor agronomie.

• Roční kurz v Centru nezávislé žurnalistiky.

• Novinářské stáže v Senátu a Poslanecké sněmovně PČR, v Evropském parlamentu v Bruselu a Štrasburku.

​

Pracovní zkušenosti

• Od května 2022 dosud – moderátorka v rádiu Proglas .

• Od dubna 2015 dosud – vydavatelka a šéfredaktorka soukromého regionálního média Medřičské listy - OSVČ.

• Od jara 1996 do jara 2015 – šéfredaktorka regionálního týdeníku Velkomeziříčsko.

• Od roku 1994 do roku 1996 – tištěná média Facta Jihlava, Rovnost Brno/Deník Žďárska, Týdeník Vysočina.

• Do roku 1994 pracovní pozice v ekonomické sféře (cenový odbor Zetor Brno, finanční a plánovací odbor PBH Brno-Královo Pole, finanční odbor Městského úřadu Velké Meziříčí).

​

Politická činnost

• Vždy jsem hájila zájmy občanů, ale v určité fázi jsem zjistila, že toho pro ně jako novinářka už více nezmůžu. Proto jsem vstoupila do politiky. Kandidovala jsem jako nezávislá do Sněmovny a Senátu, kde jsem na Žďársku od vás dostala úžasných 6 853 hlasů, což bylo bezmála 20 % a celkové 3. místo. 

• Ve Velkém Meziříčí jsem byla členkou "Komise kulturní a cestovního ruchu".

• Také jsem se angažovala v Místní akční skupině (MAS MOST Vysočina) podporující rozvoj venkova.

​

Kulturní aktivity

• Napsala  jsem knihu "100 let periodika Velkomeziříčsko (1919-2019)".

• Více než 10 let jsem pomáhala organizovat charitativní koncerty na opravu kostelních varhan.

• Natočila jsem dvě hudební CD v žánru country a lidové písně.

• Zpívala jsem v kapelách. 

• Moderovala jsem kulturní a společenské akce (koncerty, festivaly nebo různé besedy apod.).

• Podílela jsem se na obnově folklórní  tradice  v regionu Moravské Horácko (založení souboru či pořádání akcí).

• Spolupořádala jsem filmové festivaly.

​

Oblíbená hudba: Ta, která mne osloví, tudíž napříč žánry včetně klasické a duchovní.

​

Oblíbené filmy: Je jich více, ale kultovní jsou pro mne The Piano (v hlavní roli s Holly Hunter), Musíme si pomáhat, Vlasy, House of Cards, Amadeus a Titanic.​

​

Oblíbené knihy: Čtyři dohody, Ženy, které běhaly s vlky, Čistý, skromný život nebo Moji přátelé od Jakuba Demla a mnohé další.

 

Oblíbené TV pořady:  Hudební a o umění vůbec, životopisné a další. Líbí se mi Show Jana Krause, ale třeba také StarDance, sleduji ČT 24 a na internetu pak Události Luďka Staňka.

 

Oblíbený citát: Chceš-li rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech. 

​

Zájmy: Umění a kultura, zpěv a kytara (aktivně), příroda, pes a koně, regionální folklor, pěstování květin, cestování, móda a duchovní kultura, ale také aktivní pobyt v přírodě a  provozování rekreačních sportů (jízda na inline bruslích, lyžování na svahu i ve stopě, zimní bruslení, jízda na kole, turistika apod.). 

​

 

Velkomeziříčská rodačka

 

Nejenom, že jsem se narodila na den výročí vzniku ČSR, ale ještě k tomu došlo na zámku. Porodnice tehdy totiž byla součástí právě velkomeziříčského zámku.

 

Velké Meziříčí je mou srdeční záležitostí. Není pro mě pouhým místem narození, je pro mě důležité i díky životním obdobím a místům, které jsem v „Medřiči“, jak se jí lidově říká, prožila. Ať už to byla základní škola, radnice, kostel, Jupiter club, přírodní oblast Nesměř, Fajtův kopec a mnohé jiné.

 

Dalším významným místem mého života je malebná obec Vídeň, ve které se narodili oba moji rodiče. V naší moravské Vídni jsem prožila krásné dětství se svými rodiči, třemi sourozenci i prarodiči a dalšími příbuznými. Právě tady jsem si vytvořila velkou lásku k přírodě, květinám i zvířatům. Jako děti jsme byli se sourozenci i kamarády neustále někde v polích, na loukách, u rybníka nebo poblíž místní kouzelné přehrady. 

 

K mé lásce k přírodě samozřejmě přispělo i to, že prarodiče byli drobní zemědělci a rodiče také celý život pracovali v zemědělství. To s sebou samozřejmě neslo povinnost pomáhat na poli. Naučila jsem se tedy všechno potřebné od okopávání řepy po obracení sena a sklízení brambor.

 

Vzdělání komunistům navzdory

​

Ve Vídni jsem také nastoupila do první školy. Druhý stupeň základní školy jsem ukončila v roce 1978 na Sokolovské ulici ve Velkém Meziříčí. Učila jsem se dobře, byla jsem velmi svědomitá a pečlivá. Na následný výběr střední školy mělo však bohužel větší vliv něco úplně jiného. Moje rodina vyznávala křesťanské hodnoty a ne ty „rudé“. To samozřejmě poznamenalo můj kádrový profil. Přestože jsem mívala na vysvědčení vyznamenání a přijímací zkoušky jsem udělala, nebyla jsem přijata ani na zdejší gymnázium, ani do ekonomické třídy Hotelové školy VM.

 

Místo toho jsem se na odvolání dostala na Střední zemědělskou technickou školu (SZTŠ) v Třebíči. Paradoxní je, že jsem žádné odvolání nepodávala. Se studiem na SZTŠ bylo také spojené bydlení na internátu. Nebylo to pro mě jednoduché, do života mě to ale posílilo. Zpětně to hodnotím jako cennou životní zkušenost, díky které jsem navíc našla nejlepší kamarádku. Ta mi jako výborná zpěvačka a kytaristka byla skvělou učitelkou a obohatila tak moje dovednosti, za což jí vděčím dodnes.

 

Kam jít po maturitě složené v roce 1982, jsem na výběr moc neměla. A tak jsem nastoupila do zaměstnání. Myšlenky na vysokoškolské studium jsem se nevzdala, a proto jsem se v roce 1984 přihlásila na pro mne kvůli „kádrovému posudku“ jedinou dostupnou tehdejší Vysokou školu zemědělskou v Brně, fakultu Provozně-ekonomickou. Ještě během studií jsem se v roce 1987 vdala a posléze porodila první dítě. Promovala jsem tedy v říjnu 1989 již jako máma půlročního syna. Za dva roky po něm se mi narodil syn druhý.

Po Sametové revoluci jsem se rozhodla, že si ještě více rozšířím akademické obzory. Získala jsem pedagogické vzdělání na Univerzitě Karlově v Praze v oboru učitelství odborných předmětů na středních školách. Vzhledem k mé celoživotní vášni, jíž je kultura, umění a zejména hudba, jsem absolvovala další studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně se zaměřením na uměnovědná studia (obecná teorie dějin umění).

 

Ze Zetoru k žurnalistice

 

K prvnímu zaměstnání jsem po střední škole nastoupila na oddělení zahraničního obchodu tehdejšího státního podniku Zetor v Brně. Bylo ale jasné, že se dříve či později přesunu k žurnalistice. Po Sametové revoluci jsme se s rodinou rozhodli k návratu na Vysočinu. Po mateřské dovolené jsem vstoupila na pole žurnalistiky prostřednictvím tehdejšího obdeníku Facta Jihlava, odkud jsem po jeho náhlém zrušení přešla do někdejšího deníku Rovnost (nyní známe pod hlavičkou Žďárský deník).

 

Poté jsem přijala nabídku regionálního týdeníku Vysočina se sídlem ve Žďáře nad Sázavou. Pokrývala jsem právě oblast Velkomeziříčska, Velkobítešska, Křižanovska, Měřínska a okolí. Dalším významným kariérním posunem bylo získání pozice šéfredaktorky týdeníku Velkomeziříčsko, kde jsem následně setrvala bezmála dvacet let.

 

Vlastní nezávislé médium Medřičské listy

 

Dalším milníkem v mém životě bylo rozhodnutí kandidovat v komunálních volbách v roce 2014. Tehdy jsem se rozhodla, že aktivně vstoupím do místní politiky, a tak jsem kandidovala jako nezávislá. Pro mého zaměstnavatele to znamenalo záminku, aby mě  kvůli této kandidatuře vyzval k ukončení pracovního poměru.  Později Inspektorát práce vynesl verdikt, že mne jednatel tímto jednoznačně diskriminoval a porušil tak několik zákonů včetně Základní listiny práv a svobod. Za to mu vyměřil vysokou pokutu.

Jak se později navíc ukázalo, byla jsem nepohodlná tehdejšímu vedení radnice, které hodlalo upevnit svoji moc i prostřednictvím týdeníku Velkomeziříčsko, který vydávala městská společnost. V březnu 2015 tehdejší radní města týdeník zrušili a zavedli měsíční zpravodaj, ve kterém posléze zaměstnali svoje loajální lidi. Toto všechno však vzbudilo u většiny obyvatel velkou nevoli. 

A tak jsem se starším synem od 1. dubna 2015 začala vydávat svoje soukromé médium Medřičské listy. To tak funguje již desátým rokem jak v tištěné, tak internetové podobě.  Za tu dobu se podařilo rozkrýt několik zásadních kauz v našem městě. Díky tomu jsem si uvědomila, že není zbytečné proti něčemu bojovat, i když se to na počátku může jevit jako předem prohrané. Myslím, že plníme onu známou funkci novin, které mají být hlídacím psem demokracie.

 

Politická činnost

 

A právě tyto předešlé zkušenosti mne nasměrovaly k tomu, abych v nastoleném trendu pokračovala. Svou profesi jsem vždy brala jako službu lidem. Stejně tak vnímám jakoukoliv veřejnou funkci. Proto jsem se rozhodla kandidovat, jak se říká, do "vyšší" politiky. Jako nezávislá jsem kandidovala do obou komor Parlamentu České republiky.

Před voliče jsem předstoupila s jasnou vizí a programem. Žádná populistická gesta a nejasné náznaky. Jasně jsem popsala, jak bych se jako zákonodárkyně chovala. Co hodlám prosazovat a jak to udělám. Věřím, že jsem svým programem lidi oslovila. V senátních volbách na Žďársku mě nakonec podpořilo 6 853 voličů znamenajících skoro 20 % ze všech platných hlasů. Skončila jsem tak na bronzovém stupni, což považuji za famózní úspěch. Této obrovské podpory si moc vážím.

​Celý svůj život hájím hlavně konzervativní a křesťanské hodnoty. To chci dělat dále, stejně jako prosazovat program, pro nějž jste mě volili. Proto jsme založili hnutí Nezávislá kandidátka, jehož jsem nyní lídryní v krajských volbách na Vysočině.​​

​